Historie tetování
Tetování je velmi starou technikou nanášení barvy. Vydáme-li se po pramenech nejstaršího tetování, dostaneme se až do období pravěku, přesněji řečeno do období kolem roku 5000 před naším letopočtem. Právě v této době žil s největší pravděpodobností ledový muž Ötzi. Jeho tělo, které bylo nalezeno v mumifikované podobě v ledovci, mělo naneseno velké množství teček a čárek hlavně v oblasti kloubů jak na horních, tak i na dolních končetinách. Tetování se tehdy používalo hlavně jako ochrana proti kloubním onemocněním a artróze. Z pohledu estetiky se tehdy rozhodně neřešilo. Používalo se také při náboženských rituálech jako vyjádření příslušnosti k určité náboženské skupině. Stalo se také jakýmsi projevem tradice a příslušnosti k jistému kmeni. Lidé také věřili, že je ochrání před zlými duchy a nemocemi. Na Borneu si domorodci nechali takto tetovat prsty na rukou a také zápěstí.
První techniky tetování v tom pravém slova smyslu byly nalezeny u starověkých kultur Egypta. Odtud došlo k rozšíření tetování do Řecka, na Krétu a také do Persie a Arábie. Na všech těchto místech docházelo k formování stylu tetování a kultura se tady společně s metodami tetování vyvíjela specifickým způsobem. Řekové používali tetování zejména pro identifikaci svých špiónů, kteří se podle něj navzájem poznávali.
Římané se rozhodli pomocí tetování označovat zločince a otroky. Lidé pocházející z rodu Ainu v západní Asii si díky tetování prokazovali své společenské postavení. Dívky vlastnící tetování ukazovaly, že jsou již vdané. Právě odtud se tetování dostalo až do Japonska. Tady si získalo své pevné postavení v náboženském obřadním rituálu. Došlo také do Polynesie a na Nový Zéland. Nejznámější tetování, které se používá dodnes, se jmenuje Moko a používali ho kmeny na Aljašce. Jdou na něm vidět znaky zmíněné kultury rodu Ainu.
Západní svět na tom byl velmi podobně. Britové se nechávali tetovat taktéž při různých ceremoniích. Dánové, Saxoni a jiné severněji položené národy chtěly, aby jim byly na kůži vytetovány znaky jejich erbů, které vyobrazovaly jednotlivé rody. V roce 787 bylo však tetování papežem Hadriánem zakázáno. Nestalo se tak ale ve Velké Británii, kde toto umění nabylo nebývalého rozvoje, a to až do roku 1066. Právě tehdy dobyl Velkou Británii Vilém Dobyvatel a jak je známo, Normané tetování příliš v lásce neměli.
Při úpadku tetování v západní části světa se ale rozvíjelo zejména na dálném východě. V Japonsku se začali tetováním označovat také vězňové a později bylo symbolem vzpoury. Začalo se také objevovat v souvislosti s japonskou zločineckou organizací Yakuza.
Na západě došlo k opětovnému obnovování obrázků na kůži až v 17. století, jelikož právě v této době se vrátil ze svých objevitelských cest William Dampher a do Londýna s sebou přivezl muže z Polynésie, který vešel ve známost jako Pomalovaný princ. V očích veřejnosti se stal okamžitě jakousi veřejnou atrakcí. Inspirovala se jím zejména horní třída Londýňanů, kteří se pak nechávali tetovat na poměrně diskrétních místech.
Samotný proces tetování byl tehdy velmi bolestivý, jelikož se barva nechávala nanášet pomocí jehly. První tetovací přístroj přišel až v roce 1891 a patentovat si jej nechal Samuel O´Reilly. Pracoval v podstatě totožně jako Edisonem vymyšlené elektrické pero. Bolestivost byla mnohem menší díky větší frekvenci práce.
V dnešní době tetování prožívá jakousi renesanci, kdy je na něj pohlíženo jako na zcela běžnou záležitost. Barvy, které se v dnešní době používány, jsou ekologické a zdraví naprosto nezávadné, takže se lidé nechávají tetovat mnohem častěji a na místech, kde by si to dříve nedovolili.
